Se zamrkáním jsem pozvedl svou hlavu, abych si mohl prohlédnout člověka, jehož hlas mě vysvobodil z toku mých myšlenek a vzpomínek. Musel jsem se ale přiznat, byl jsem za to rád. Chtěl jsem být šťastný a být tu pro můj maličký poklad. 

Jakmile se můj pohled zastavil nad obličejem mladého, krásného muže, jemně jsem se na něj usmál a povolil mu, aby si ke mně mohl přisednout. Nebude tu přeci jen stát, že? Navíc, jsem velice hodný člověk. 

Svýma očima jsem ihned vyhledal svého maličkého synáčka, který si spokojeně pohrával na pískovišti. Právě se ze stavění hradu přesunul k bábovičkám a naprosto rozkošně u toho špulil pusinku. 

Nejraději bych za ním hned upaloval a začal si jej fotit z každého úhlu. Měl jsem naprosto úžasného synáčka. Byl tak podobný JaeBumovi! Měl dokonce i dvě maličké pihy nad levým očíčkem. 

,,Dnes je opravdu krásně,'' mladík, který si ke mně přisedl náhle promluvil. Což mě dost překvapilo. Nečekal jsem, že by snad chtěl... navázat na nějakou konverzaci. Překvapilo mě to. Neměl jsem ale v plánu mu neodpovědět. 

,,To ano,'' souhlasně jsem přikývl. 

,,Chodíte sem často?'' Můj pohled po jeho otázce skončil na něm, abych tak mohl zjistit, že mě celou tu dobu sleduje. 

,,Vlastně ano,'' pokýval jsem hlavou. ,,Můj syn sem moc rád chodí,'' dodám po malé chvíli. 

Po mých slovech jsem v jeho tváři mohl spatřit překvapení. Nedivil jsem se. Na to, že mám tří letého synka jsem opravdu mladý. Vím, že jsme to s JaeBumem uspěchali, ale milovali jsem se. A to, že nám v tu dobu bylo pouhých 20 nám nevadilo. 

,,Tatínku!'' Maličké ručičky se obmotali kolem mých nohou. ,,Pojďme na zmrzlinku, prosím!'' 

Ze Sebiho hnědých očíček doslova plálo štěstí. Nerad jsem ho odmítal, ale nebral jsem si sebou dnes peníze. 

,,Zlatíčko, je mi to líto, ale dnes ne, ano? Tatínek u sebe nemá peníze. Co třeba zítra, hm?'' 

,,Já vám ji koupím...''