,,Tatínku! Tatínku!'' Z toku mých myšlenek mě vyrušil až hlásek mého tříletého synka, Sebastiana. 

Jeho maličké, bosé nožičky svištěli po parketách. Několikrát za sebou se zastavili, jak mě usilovně hledal po našem útulném, ale přesto maličkém bytečku. 

Právě se probudil. Bylo pár minut po deváté, obvyklí čas, kdy se ten rošťák probouzí. A já jej pokaždé vítám s otevřenou náručí. Dnešek byl ale výjimkou. 

Už od páté hodiny jsem vysedával v obýváku a popíjel několikátý hrnek silného kafe. Posledních pár let jsem měl problém se spánkem. Zdávali se mi noční můry. Především mě ale pronásledovali vzpomínky. 

Vzpomínky nad ztrátou mé lásky. 

- flashback - 

,,Bojím se,'' z mých úst uniklo tiché pípnutí. Celé mé tělo polil pocit strachu a i přes fakt, že je tu se mnou můj JaeBum jsem se opravdu bál. Nesnášel jsem temné uličky. Zejména, když byl celý Seoul ponořený do tmy. 

,,Nemáš proč, broučku,'' jednou svou ručkou mě pohladil po mém sedmiměsíčním bříšku. ,,Chodím tudy každý den a nikdy se nic nestalo,'' ujišťoval mě. A já mu věřil, i když jsem se stále trochu obával. 

,,Dnešek jsem si moc užil, Oppa!'' Vypískl jsem náhle se vší radostí. Byl jsem za něho tak rád. Je naprosto úžasný a krásně se o mě stará. 

,,Já taky, zlatíčko,'' svými krásně vykrojenými rty se otřel o mé čelo. A tato malé nepozornost nás obou byla velikou chybou. Před námi se vynořil obrys osoby, která se svých dlaní svírala zbraň, kterou mířil přímo na nás. 

,,O-Oppa,'' vystrašeně jsem zakňučel. Než jsem se stihl nadát, mé tělo bylo schováno za tělo mého milovaného. 

,,Peněženku! Hned!'' Zaslechl jsem chraplavý hlas onoho člověka. S polknutím jsem uchopil JaeBumovu látku košile, kterou měl na sobě. 

,,Ne! Nic ti nedám!'' Ozval se Jaeho pevný hlas. V další chvíli se celou uličkou roznesl výstřel. Jaeho bezvládné tělo spadlo do mé náruče.

,,J-JaeBumie,'' spolu s ním jsem si klekl na zem. ,,JaeBume!'' 

- konec flashbacku - 

Po tomto incidentu jsem se uzavřel do sebe. Jakmile z mého života odešel člověk, kterého jsem miloval, ztratil jsem smysl pro to žit. Do chvíle, než jsem na svět nepřivedl Sebastiana. Mého a JaeBumova syna. 

Za ty tři roky, které uběhli od jeho smrti jsem si nikoho nenašel. A ani jsem nehledal. Mé srdce, které patřilo Jaebumovi odešlo i spolu s ním. 

,,Tatínku!'' S mé náruči se během chvíle objevil můj černovlasý synáček. S úsměvem jsem si ho vytáhl do náruče a políbil na čelíčko. 

,,Ahoj zlatíčko, jak jsi se vyspinkal?'' 

- - - 

další markson na scéně!