,,Ah!'' S vypísknutím jsem se chytl za srdce. Mark mě opravdu vylekal. Nečekal jsem, že tu bude a bude nás... sledovat. 

,,Vylekal jsem tě?'' Markův hlas se během sekundy ozval hned vedle mě. 

,,No, trošku,'' přitakal jsem, houpajíc svého synka. 

,,Promiň, to jsem nechtěl. Ahoj, Sebi,'' černé vlásky mu jemně rozcuchal. Než jsem se stačil nadát, už jej houpal místo mě a já je s úsměvem pozoroval. Mark byl opravdu milý člověk, to jsem mohl vidět už teď. Sebimu se líbil. Vyprávěl o něm od té doby, co jsme opustili hřiště. 

,,Málem bych zapomněl,'' z kapsy jsem rychle vytáhl svou peněženku, vytahujíc z ní částku, kterou za nás včera utratil. Musel jsem mu to vrátit. Jsem slušně vychovaný. 

,,Za tu zmrzlinu. Ještě jednou ti moc děkuju,'' usmál jsem se. On mou ruku ale stáhl. 

,,Prosím tě, pár drobných? To nic není. Hlavní je, že bylo tohle pískle šťastné.''

,,Ale-'' snažil jsem se něco namítnout, ale jeho pohled, který jasně říkal, že jemu se neodporuje mě zastavil. 

Já byl ale paličatý. Věděl jsem to o sobě. JaeBum mi to říkal nespočetně krát. Prostě mu to vrátím a je mi jedno jak. 

,,Marku?'' Nesměle jsem přešlápl z jedné nohy na druhou. 

,,Ano?'' 

,,Nechtěl bys... se mnou na kafe? I se Sebim, samozřejmě....''