,,Vypadám jako obří koule,'' zamumlám, sledujíc své devíti měsíční bříško v zrcadle. 

,,To není pravda,'' dvě velké, teplé ruce se dotkly boků mého bříška, který pohladili. Po tom doteku jsem se zachvěl a zády se opřel o Markovu hruď. Můj pohled ihned padl na jeho odraz v zrcadle. 

,,Po ránu vypadáš opravdu nádherně,'' pohladím jej po rozcuchaných vlasech. Jako medvídek.

,,Uhm,'' se zamručením svůj obličej zabořil do mého krku, který jemně políbil. 

,,Jsem tak neskutečně rád, že vás mám, Jackie,'' zamumlal. Skoro až neslyšně. 

,,To my taky, lásko. To my také,'' šťastně jsem se usmíval. 

Za celý svůj život jsem poznal dvě pravé lásky. Dva muže, kteří mi doslova pobláznili hlavu. O jednoho jsem bohužel přišel. JaeBumova ztráta mě bude bolet do konce života. Protože on mě naučil milovat. Ukázal mi radost ze života. Radost z každé maličkosti. A dal mi Sebiho. Našeho krásného syna. Budu mu už navždy vděčný. 

Naopak o Marka jsem přišel jen krátkodobě, přesto to ale bylo stejně bolestivé. Zapříčinil mi tolik bolesti, ale také mi dal pocit štěstí a mé zlomené srdce, které tu zbylo po Bumieho smrti, dal dohromady. Naučil mě také mnoho věcí. Mnoho. Naučil mě milovat sám sebe, plně se otevřít lidem ve svém okolí a hlavně... naučil mě odpouštět. A to náš vztah posílilo. 

,,Miluju tě, Marku.'' 

,,Já tebe taky, Jacksone. Neskutečně moc.''