Jackson

Od onoho osudného telefonátu ubědly dva týdny. Dva týdny kdy jsem se snažil dát dohromady, vzchopit a být zase dobrým otcem. Protože Sebi a mé druhé miminko alespoň jednoho potřebovali. A já jim ho hodlám dát.

Rozhodl jsem se totiž jasně. Kašlu na chlapi. Prostě je mi souzeno být sám. Co se týče milostného života.

,,Tatí! Tatí pojď honem,'' pokřikoval na mě Sebi, který byl ode mě jen dva metry.

,,Ale, zlato! Nesmíš mě tak honit,'' chytnu se za bříško.

,,Tatí ale ty se hrozně loudáš!'' Jeho maličké nožičky cupitaly čím dál tím rychleji, zatímco jeho pohled byl u mě.

,,Koukej na.... Cestu. Bože, Sebi!'' Vykřiknu, když narazil do neznámého muže.

,,Moc se vám omlouvám. Zlato, máš koukat na cestu,'' doběhnu jej a pomohu na nožičky.

,,To je v pořádku. Hlavně že se tady chlapákovi nic nestalo,'' zasmál se. A já oněměl. Měl krásný smích.

Dobře, beru zpět to co jsem řekl.

,,Tati! Nekoukej tak na něj, máš mít oči jen pro mě,'' zakňoural. A já zčervenal.

,,Bože, Sebi,'' vydechnu.

,,Teda,'' onen muž se rozesmál. A já zčervenal ještě víc.

,,Pardon, už musíme jít.''

,,Ale, copak to je? Snad jsem vás neuvedl do rozpaku. A mimochodem jsem YuGyeom...''

- - -

To jste nečekali co😏😎