,,To ale nejde,'' záporně jsem zakroutil hlavou. ,,Nemohu po cizím člověku chtít peníze na... zmrzlinu.'' Z mého pohledu to bylo velice trapné. Opravdu moc trapné. Nemít ani na hloupou zmrzlinu pro mé dítě. To je ostuda. 

Co mě však zaskočilo, bylo opravdu nečekané gesto, které hnědovlasý učinil. S jemným úsměvem na rtech ke mně natáhl ruku, kterou jsem s velice nechápavým výrazem přijal. Tohle je divné. 

,,Jsem Mark Tuan, těší mě,'' jeho úsměv, který dominoval na jeho obličeji se roztáhl. A já si skousl ret. Jeho úsměv byl opravdu hezký. Měl moc krásné zuby. 

,,J-Jackson Wang,'' nakonec jsem se také představil. 

,,Im Sebastian!'' Sebi, který se mi s jiskřičkami v očích před chvílí posadil do klína, k Markovi také natáhl ruku. Na tou podívanou jsem se začal smát. Je to opravdu číslo, to se mu musí nechat. 

,,Těší mě, Sebastiane,'' spolu s Markem si jako dospělý potřásli rukou. ,,Teď ale pojďme pro tu zmrzlinu, hm? Jakou si dáme?'' 

,,Čokoládovou! Čokoládovou!''

- - - 

,,Moc ti děkuji, opravdu,'' již poněkolikáté jsem Markovi poděkoval. Právě jsme společně, všichni tři seděli u pískoviště a baštili zmrzlinu, kterou nám Mark koupil. 

,,To nestojí za řeč,'' s těmito slovy rozcuchal Sebiho jemné, černé vlásky. V další chvíli ji ale zandal do kapsy svých džín, ze které následně vytáhl vibrující telefon. 

,,Už budu muset jít. Rád jsem vás poznal, snad se ještě někdy uvidíme. Ahoj,'' na mou maličkost mrkl a odešel. 

,,Je to moc hodný pán, tati,'' ozval se Sebi, celý upatlaný od zmrzliny. 

,,Ano, to je,'' s úsměvem jsem se k němu sklonil, abych jeho pusinku mohl očistit.