Když jsem ho spatřil stát mezi dveřmi, málem jsem odpadl. Nemohl jsem tomu uvěřit. Co si to dovoluje?! Jak se opovažuje se tady po tom všem ukázat?! 

,,Jacksone, já-'' začal, ale já mu vrazil facku. Až mě z toho bolela dlaň a jeho hlava se otočila na druhou stranu. 

,,Jak se opovažuješ se tady ještě ukázat?!'' Zavrčím, hladíc si své bříško. Dělal jsem to zcela automaticky. Aby maličkým nikdo neublížil.

,,Chci se ti omluvit, Jacksone. Vím, že to co jsem udělal je neodpustitelné, ale já.. miluju tě.'' 

,,Jo to máš pravdu. Tohle ti nikdy neodpustím! A nepočítej s tím, že naše děti někdy uvidíš! Postarám se o to, aby byli jenom se mnou!'' Chytnu kliku, snažíc se zabouchnout. 

Ten parchant byl ale silnější. Dveře otevřel, vlezl dovnitř a můj obličej vzal do dlaní. 

,,Udělám všechno pro to, aby jsi byl můj. Aby jste byli moji,'' jeho rty se po dokončení jeho slov setkaly s těmi mými. 

Odpuštěním je největším důkazem pravé lásky...