„Kde to jsme, Alex? Kam jsi nás to přenesla?" ptal se Phillip. Rozhlédla jsem se. Chtěla jsem do Začarovaného lesa a ke zdroji našich problémů. V tu chvíli jsem spatřila rakev. Dlouhou skleněnou rakev, kterou pokrývaly kořeny a byla vystlána bílým polštářem a pokrývkou. Uvnitř téhle morbidní věci ležela rusovlasá dívka, ruce měla spjaté na hrudi a držela kytici růžiček.

„Robin!" vykřikl Neal,  když si uvědomil, že dívku zná. Náhle se všechno vyjasnilo. Zdrojem našich problémů bylo zrušení kletby. Robin... Tu Zelena miluje - milovala - ze všech nejvíce, to ona jí rozdrtila srdce.

Je to třináct let, co byla šťastná, že má někoho, kdo miluje jen ji. O koho se nemusí dělit.

Tehdy byla Zelena jiná. Přišla o Robina, otce své dcery, poznala svou matku a usmířila se s ní, svou sestrou i vlastním osudem.

Klekli jsme si k rakvi a kluci pomalu odkryli víko. Neal se postavil přímo nad Binnie.

"Nechápu to... Proč musela umřít? Co-copak ona není políbena Spasitelkou?" Rozplakal se.

Vytáhl z kapsy malou krabičku a otevřel ji a ukázal nám obsah. Uvnitř byl stříbrný řetízek se jménem Robin z kočičího zlata. "Mělo to být překvapení k jejím narozeninám." Mlčky jsme se na něj koukali. Rozhrnul jí vlasy a zapnul řetízek na krk. Pak se k ní sklonil a políbil ji na rty.

V tu chvíli jsme spatřili vlnu magické záře, která se rozlehla po celé zemi. Dívka ležící v rakvi procitla a posadila se. Podívala se nejdříve na nás a pak na Neala. Šťastně ho objala a věnovala mu svůj polibek.

"Ty nejsi mrtvá!" řekla jsem trochu neohrabaně. Robin se zasmála a řekla, že bych v tom případě musela obvinit svého kamaráda z nekrofilie.

Vyprávěla nám, že tohle jí udělala její mamka, ale že netuší proč. Samo, nevěřili jsme jí to.

Ve chvíli, kdy jsme ji chtěli donutit to prozradit, zaslechli jsme potlesk protkaný odbíjením zvonů.

Zvony? V Začarovaném lese? pomyslela jsem si. Otočila jsem se a uviděla jsem nastoupené všechny obyvatele Storybrooku - Sněhurka, Emma, Hook, Krasoň, Henry, rodiče a v první řadě s Reginou také Zelena. Robin se k ní rozběhla a objala ji.

"Blahopřeji, Neale," promluvila čarodějka, "prošel jsi zkouškou. Dokázal jsi otevřít své srdce a tím jsi zlomil spací kletbu." Zírali jsme na ni jako na ufona.

"Děláte si srandu? To má být jako vtip? Málem jsme umřeli a vy si jen řeknete, že jsme prošli zkouškou?" zuřila jsem. Tohle bylo nad mé chápání.

***

Seděli jsme v bistru u Ruby a oslavovali. Neal měl ruku kolem Robinina pasu a snažil se ze své sestry vytáhnout nějaké informace o jejím těhotenství, Phillip vyprávěl svým rodičům, co jsme zažili, a já jsem seděla u stolku a přemýšlela. Nedávalo mi to smysl. Proč ta zkouška? K čemu to všechno bylo?

Přisedla si ke mně Sněhurka, ale než stihla prohlásit cokoliv o naději, jak má ve zvyku, začala jsem já. "Co má tahle bouda znamenat? O co vám jde?" vyjela jsem na ni, ale hned jsem si uvědomila, co jsem provedla. "Ups... omlouvám se."

"To je v pořádku. Máš právo se zlobit. Když Zelena s Robin odjely do Oz, uvědomily si, že to nebyl dobrý nápad. Stýskalo se jim. Navíc ona viděla, že se její dceři děje ještě něco. Chyběla jí láska. Chtěla, aby byla Robin šťastná, proto se vrátily. Vám jsme nic neřekli. Zelena vymyslela plán a my ostatní jsme měli jen hrát ztrátu paměti."

"A co Pan?" zeptala jsem se v obavách.

Zasmála se. "Ten? To byla Reginina role. Povídala sis s ní."

"Začínám to chápat. Alespoň je Neal konečně šťastný. A Binnie taky. Teď už zůstanou?"

"Ano, už napořád. A neboj se. Měj naději." A je to tady. "I ty jednou najdeš své štěstí, Alexandro," podpořila mě Sněhurka.

"Jasně. Řekne mi 'Uhni!' a půjde dál."