Courali jsme po cestičce, až jsme došli ke zvláštnímu kulatému stolu s ještě divnějším krystalem uprostřed a čtyřmi židlemi kolem. 

"Vítejte! Vítejte v samotném srdci země Oz," zvolala prohnaná čarodějnice, jen co nás spatřila. "Už jsem se vás nemohla dočkat." Jedinkrát mávla rukou a všichni tři jsme seděli u stolu. Usoudila jsem, že poslední prázdné místo směřuje na západ, ale Zelena mne ihned vyvedla z omylu - jako by mi četla myšlenky. 

"Jsem velice poctěna, že jste obsadili ty prázdné židle. Už mě deptalo být tu sama." Zasmála se. Snažila jsem se odlepit od židle, ale nedokázala jsem se pohnout.

"Ať už máš v plánu cokoliv, tohle ti nevyjde! Nemůžeš obsadit západ, když jsi prohnanější než kdy předtím," řekl jí Neal.

Vítězoslavně se ušklíbla. "Princátko, já nemám v plánu obsadit západ. Měl by sis zopakovat světové strany, západ je dávno obsazený." Kluci se otočili na mě, těžko říct proč.

Pozorovala jsem ji. Obcházela kolem nás a vrhala na nás pohledy. "Západ, drahouškové, byl obsazen již před patnácti lety a od té doby se nic nezměnilo. Východ obsadila naše malá princezna... ups, ona je nejstarší, že?" Uškrnula se.

Phillip si prohlédl stůl. Bylo mi jasné, nad čím přemýšlí - Sever nebo jih?

"A co se týče tebe, moje milé opičátko -" čímž připomněla, jak jeho rodiče přeměnila na létající opice "- tvoje srdce už dlouho pociťuje jistou silnou emoci, mám pravdu?"  S Nealem jsme se podívali nejprve na sebe a následně stejně nechápavě na Phillipa - jak to myslela? 

"Co je ti po tom?" ohradil se na ni dotčeně Phillip.

Zelena se opět ušklíbla. "Já, milá princezno," ignorovala Phillipa, "obsadím sever. A víš ty proč?" zeptala se s uchechtnutím. "Protože jsem obalamutila nejen vás, ale i Petra Pana. Podle mého synovce jste vy tři ti, kteří všechny zachrání, ale jste jen obyčejné figurky v mé hře."

Odvaha, rozum, nevinnost a láska!

***

Už tři dny trčíme v zemi Oz a nevíme, jak se dostat zpátky. Snažíme se vymyslet různé způsoby, ale nedaří se nám. Jediné, co mě napadlo, byla pomoc od Glindy, dobré čarodějky z jihu. Jenže kdo ví, kde je jí konec. 

Zelena s naší nedobrovolnou pomocí získávala na síle, ale hýčkala si nás. Vyčarovávala nám jídlo, dostali jsme od ní dokonce i oblečení. Nešlo mi to do hlavy. 

"Musíme pryč," řekla jsem, když byla jednou Zelena v nedohledu, "nepamatuješ si nějaký příběh o téhle zemi, Neale?"

Přikývl. Vytušila jsem, že to nebude jednoduché. "Je tu jedno místo, odkud se můžeme dostat domů. Ale je to děsně nebezpečné," pověděl on a pak ztišil hlas, "palác čaroděje. On nám může pomoct."

"Jenže jak utečeme Zelenině?" zeptal se vyděšeně Phillip, "já ještě nechci umřít."

Přestože to nebylo vtipné, všichni jsme se rozesmáli. Následující dva dny jsem o tom usilovně přemýšlela. Mám jít, nemám jít? Nakonec jsem se rozhodla. Brzy ráno, kdy jsem věděla, že je Zelena zaneprázdněná, jsem se vydala na cestu k Ozově paláci...