S žuchnutím jsme dopadli na zem. Rozhlédla jsem se po místě, na kterém jsme přistáli, a nebyla jsem schopna slova. V tu chvíli na mě zavolal Henry. Z batohu, který s sebou vzal, vytáhl dobové oblečení pro nás všechny a řekl, abychom se převlékli. Pak umístil batoh do dutiny stromu.
"Nastal čas vyrazit. Osud všech závisí na vaší odvaze a odhodlání, schopnosti čelit tomu, před co jste byli postaveni." Dovedl nás blíž k cestě. "Nikdo tady si nepamatuje Storybrooke, zůstaly jim pouze vzpomínky na jejich vztahy, což znamená, že Regina žije se Sněhurkou dokonce pod jednou střechou." Ukázal na cestu, po níž se blížil královský kočár. "Dnes večer se koná ples na počest princezny Emmy a prince Killiana na poč...," - v tu chvíli Neal a Phillip vyprskli smíchy, Henry se odmlčel - "... na počest oznámení jejího těhotenství." Trochu nechápavě jsem se na něj podívala.
"Vždyť je jí přes čtyřicet!" vyhrkla jsem trochu neomaleně.
"No a? Tvoje máma v tom byla třicet let a tobě je divné, že je těhotná ve čtyřiceti? Ani se jim nedivím, vždyť jsou spolu dobrých skoro čtrnáct let." zasmál se Neal.

Musela jsem uznat, že má pravdu. Zadívala jsem se na projíždějící kočár. "A jaký je náš úkol pro dnešní den?" zeptala jsem se Henryho. Odpověděl mi, že se musíme vydat na onen ples, protože to je pravděpodobně to místo, kam padouši udeří.

"Tak co, strejdo, těšíš se na velké uvedení do společnosti?" zasmál se Henry. "A pro tebe mám něco speciálního, Alexandro. Chci říct - princezno Alexandro. Budeš jeho doprovod."
"A já?" zeptal se Phillip.
"Tebe vysadíme v Aurořině zámku, kde budeš předstírat, že jsi tady vyrůstal. Večer tě sebou vezmou na ples. Totéž ty, Alexandro, Ella s Thomasem už tě očekávají zpátky doma z našeho dnešního výletu."
"Kde si naši rodiče myslí, že jsme?" zajímal se Neal.

"Koukni se tam," Henry ukázal na čtyři koně za stromy, "všichni si myslí, že jsme jeli na projížďku, abychom nepřekáželi u příprav plesu."

Nasedli jsme na koně a zanedlouho jsme dorazili k Aurořinu zámku, kde jsme se rozloučili s Phillipem. Netrvalo dlouho a zastavili jsme kousek od zámku patřícího mé rodině, protože jsem si musela přesednout do dámského sedla. Dojela jsem k zámku a jeden z poddaných mi okamžitě vzal koně do stájí. Vešla jsem dovnitř a hned ke mně přiběhla máma, aby mi pomohla připravit se na ples.

Člověk by nevěřil, kolik času zabere taková příprava, ale je to tak. Během několika hodin ze mě mamka vytvořila princeznu. "Ještě poslední detail," řekla a dala mi do zvlněných vlasů diadém. Podívala jsem do zrcadla a nemohla uvěřit svým očím. Modré šaty mi dokonale ladily k očím a plavé vlnité vlasy mi jemně splývaly až do půlky zad.
"Vypadám jako..." vydechla jsem a usmála se na maminku.

"Vypadáš jako svá máma na svém prvním plese," dokončil za mě táta, který právě vešel do místnosti. Usmála jsem se na něj. O tom plese jsem mnohokrát slyšela, vždyť ho zná každý!

A už jsme byli v kočáře na cestě do hradu královny Sněhurky a krále Krasoně. Přijeli jsme a vstoupili do plesového sálu. "Přivítejte královnu Ellu, krále Thomase a princeznu Alexandru," oznámili naše jména. Poté jsme se osobně setkali se Sněhurkou a Krasoněm, popřáli jsme Emmě a Killianovi hodně štěstí, a zatímco rodiče šli na taneční parket, já si povídala s Nealem.

"Bojím se o ně," řekla jsem s obavami v hlase.
"Já taky," přiznal, "ale zatím nemůžeme nic dělat. Můžeme jedině čekat."
V tu chvíli jsme uslyšeli, jak ohlašují Phillipa a jeho rodinu, a on se k nám brzy přidal. Pochválil mi šaty a řekl, že v takových bych neměla mít jen tajnou misi, že v takových si musím zatancovat.

To byl ten okamžik, kdy dovnitř vtrhla Prohnaná čarodějnice ze Západu. "Mám takový dojem, že jste mě zapomněli pozvat," řekla se svým slavným úšklebkem.

Za ní se ozval Peter Pan: "Hra začíná!"