Po příjezdu autobusu ke škole jsem se jako obvykle chtěla vydat do své třídy (nesdílím ji s kluky, oni jsou o ročník níž), ale Neal mě zastavil a naznačil, ať jdu blíž.

"Během obědovky se sejdeme na lavičce za školou, chci vám něco ukázat," řekl záhadně. Super, teď budu zase celý den přemýšlet o tomhle, pomyslela jsem si. Přesto jsem ale přikývla a rozběhla se ke svým spolužačkám sedícím opodál.

***

Se sáčkem na oběd jsem se tedy vydala na smluvené místo a vyčkávala kluky. Přišli během několika minut z opačné strany než já. Posunula jsem se, abych jim uvolnila lavičku a oni se mohli posadit. Phillip si sedl na kraj a Neal mezi nás. Chvilku lovil v batohu a pak vytáhl onu věc, kterou nám chtěl ukázat.

"Velká stará bichle? To je to velké překvapení, kvůli kterému jsi nás vytáhl z tepla jídelny?" zeptal se Phillip a zakousl se do svého sendviče. Abyste rozuměli - je začátek listopadu a Storybrooku je jasné, že se blíží zima.

"To není jen tak nějaká knížka," objasnil Neal, "vzal jsem si ji z Henryho věcí." Otočil ji a nás se usmál její titulek Once upon a time. Pozorně jsem si ji prohlížela a čekala jsem na další vysvětlení.

"V té knize jsou příběhy všech z města. Včetně našich," řekl a vzápětí hbitě nalistoval stránku vypovídající o jeho narození, vytvoření časového portálu i cestě jeho sestry do minulosti.

"Páni," vydechla jsem. Na víc jsem se nezmohla. Četla jsem stránku, co nám ukazoval a přemýšlela jsem, proč jsem jim vlastně neřekla celou pravdu o tom, jak jsem se tady vlastně narodila. Neal se na mě podíval a začal znovu hledat v knize. Jakmile mi došlo, k čemu se blíží, lekla jsem se.

"Popelka uzavřela smlouvu s Rampelníkem? Já myslel, žes říkala, že to byla Víla Kmotřička," nechápal Phillip, jakmile dočetl stránku, na které Neal zastavil. Podíval se na několik dalších. "Proč jsi nám to neřekla?"

Zvedla jsem k němu hlavu. "Co myslíš? Chlubit se smlouvou s ďáblem... Málem mě vychovával Rampelník a to jen proto, že vlastní blbostí ztratil svého syna." Sklopila jsem hlavu a vytáhla z pytlíku svůj oběd - sendvič, jablko a banán. Zakousla jsem se do jablka a nadále mlčela. Neal začal znovu projíždět knihu, až se dostal k momentu, kdy se probudila Aurora ze spánku.

"Tak nevím, co je horší. Když byla její mamka 30 let těhotná, nebo když ta tvoje tolik let spala, zatímco tvůj táta brázdil svět s jinou, i když byla jako voják," zasmál se na Phillipa.

Zaslechli jsme zvonění. Byl čas vydat se zpátky do třídy. Vstala jsem, ale co mě zaskočilo, bylo to, že mě ještě Phillip objal.

"Promiň, vypadalas, že to potřebuješ." Usmál se a spolu s Nealem se rozběhli napravo, já zamířila na opačnou stranu, a já znovu přemýšlela, jestli můj život není divný.

Dneska je to nějaké divné :D mám pocit, že to nemá hlavu ani patu, ale to se snad příště spraví :))