Věnování: Tuhle část bych chtěla věnovat Ann (@Ann_is_a_penguin) :) Za to, že mě inspirovala. Za to, že ve mně znovu probudila touhu psát. Za to, že jsem si oblíbila jednu postavu. A hlavně za to, že se jí můj příběh líbí. Takže tohle je pro tebe, Annie :)

Když jsem se odpoledne vrátila domů, překvapilo mě, že tam nikdo není. Máma pracuje v Rubyině bistru jen na poloviční úvazek a táta si obvykle odpoledne bere autosoučástky domů, z čehož vyplývá, že by tu oba měli být.

Rozezvonil se telefon. Phillip, uviděla jsem na displeji. "Moji rodiče jsou pryč," vybalil na mě, sotva jsem stiskla tlačítko Přijmout.

"Moji taky," přiznala jsem, "jenže kde můžou být? A co Neal? Volal jsi mu?" Dohodli jsme se, že mu zavolá, a po pár minutách mi přišla zpráva, že se sejdeme v bistru, což je přesně v polovině cest mezi našimi domy.

Vešla jsem dovnitř a sedla si ke stolu. Kupodivu tady bylo prázdno, Ruby nikde. Řekla jsem si, že je asi vzadu, a čekala na kluky. Během několika minut dorazili.

"U nás doma taky nikdo nebyl. Co se to děje? Kde jsou všichni?" zeptal se Neal vystrašeně.

"Takhle prázdno tu nebylo od chvíle, kdy Leroy všechny poslal na Elsu," přitakala jsem, "vždyť Ruby je tady prakticky pořád. Třeba... Nechci to ani říkat. Co když jim někdo něco udělal?" V mém hlase byl cítit strach.

"Máš pravdu, Alexandro," ozval se za námi cizí hlas - Neal s Phillipem mi říkají Alex. Ze dveří vedoucích do hotýlku vyšel Henry. "Obyvatelé tohoto města jsou v nebezpečí a jen vy tři je můžete zachránit," oznámil nám.

Podívala jsem se na něj. "A kam se všichni poděli?"

"Zpátky do Začarovaného lesa, kde se narodili."

"My ale nejsme ničím speciální, jak jim můžeme pomoct?" řekl Neal a vypadal podobně vyděšeně jako já.

"Myslíš si, že nejste? Všichni tři jste políbeni Spasitelkou."

"A to znamená co?" zeptal se Phillip.

"Je to jednoduché. Ty, Neale, jsi její bratr a plod pravé lásky jako ona. Ty, Alexandro, jsi jí byla zachráněna před Rampelníkem. Byla to první dohoda, kterou odvolal. A co se týče tebe, Phillipe, ty ses narodil i přes to, že tvůj otec byl zabit přízrakem, který do Začarovaného lesa poslala Spasitelka."

"No počkat!" ohradil se náhle Phillip. "Já jsem se tam přece taky narodil."

"To je pravda. Ale stačilo, aby ses narodil a stal ses předurčeným pro tuto událost."

Phillip přikývl. Chvíli jsme jen mlčky seděli a snažili se to pochopit. Musela jsem si to v hlavě sesumírovat. "A jak se tam dostali?" zeptala jsem se Henryho, "A proč ty nebudeš na zachraňovat s námi, když jsi Emmin syn?" Nechápala jsem to. V hlavě už jsem měla natolik zmatek, že jsem si nemohla vzpomenout ani na vlastní jméno.

Henry na mě upřel oči. "Vzhledem ke své pozici nesmím zasahovat do děje." Poté se odmlčel. "Vrátili se dva padouši s jinými cíli než minule. Zelena, prohnaná čarodějnice ze Západu, která chce ovládnout Oz, a Peter Pan, který sice chce opravit Zemi Nezemi jako předtím, ale teď mu nejde o mé srdce. Jde mu o to tvoje."

"Moje? K čemu mu bude moje srdce?"Nechápala jsem to, nedávalo mi to smysl. To Henryho srdce - srdce největšího věřícího - mu mělo pomoct zachránit jeho svět.

Henry mi začal vysvětlovat, že srdce, které věří, je silné, ale to, které se na víru obrátí, je ještě silnější. Vypadlo z něj, že mě Pan potřebuje, abych uvěřila, že můžu mít svůj šťastný konec, a obrátila se na víru.

"No a kde teď jsou?" přerušil nás Neal.

"Zatím jsou oba v Začarovaném lese. Mám tady jednu fazoli. Přesune nás tam," odpověděl Henry.

"Myslela jsem, že s námi nejdeš," podivila jsem se, zatímco jsme vycházeli z bistra na ulici.

"Půjdu s vámi. Jen vám nebudu moct pomoct," zakončil rozhovor a hodil fazoli na zem, čímž otevřel portál. Skočil do něj a já a kluci jsme ho následovali.

Omlouvám se za chybu v příběhu - právě jsem zjistila, že Phillip se narodil ve Storybrooku. Ale potřebuju to takhle, takže to už nebudu měnit.