Stojím na liduprázdné ulici a čekám na autobus, který mě má jako každý den zavézt do školy. V tuto chvíli ale nepřemýšlím nad matematickými příklady nebo zdejším ptactvem, nýbrž nad tím, jak jsem se tady octla. V tomto městě, v tomhle státě, v téhle zemi.

Možná bych měla být ráda, že jsem vyrůstala v kompletní rodině. Můj osud byl přeci jen zpečetěn dřív, než jsem se narodila - moje maminka totiž podepsala smlouvu s Temným. Výměnou za to, že mohla jít na královský bál, mu slíbila své prvorozené.

Nejspíš se vám to zdá od mámy naprosto hloupé, uzavírat s někým takovým dohody kvůli takové hlouposti. Jenže já vím, jaký měla život a chápu, proč to udělala. Pro ni ale muselo být trestem i to, že byla skoro třicet let těhotná. Při představě něčeho takového se musím usmát.

Každopádně když za Emmou Swan přišel Temný, u nás tehdy pod vlivem kletby známý jako pan Gold, a požádal ji, aby mamku vypátrala, protože má něco jeho, nenapadlo ji, že myslí dítě a vydala se za Ruby.

Jakmile mámu našla i přes všechny překážky, dozvěděla se pravdu. Proto se vydala za tátou, aby ji celou řekla i jemu. Nakonec se naštěstí všechno vyřešilo, pan Gold ustoupil, když mu Emma slíbila laskavost, a krátce po mém narození můj tatínek požádal maminku o ruku, což je celkem zajímavé, protože v našem světě, v tom před kletbou, už manželé dávno byli.

V dálce se náhle objeví autobus a přeruší mé myšlenky. Nastoupím dovnitř a spatřím vzadu Neala s Phillipem, jak se něčemu smějí. Zamířím za nimi a oni mi mezi sebou uvolní místo, kam se posadím. Autobus zavře dveře a rozjede se ke škole.