Probudila jsem se na zvláštním místě. Byla to postel, to ano, ale nikdy předtím jsem ji neviděla. 
Rozhlédla jsem se kolem sebe. Už jsem chtěla říct, že jsem tam sama, když jsem ve stínu spatřila zvláštní postavu.
"Kdo jsi?" zeptala jsem se s obavami v hlase a k mé smůle osoba vykročila směrem ke mně. Snažila jsem se posadit, ale v tu ránu mě tak rozbolela hlava, jako by mi do ní zatloukali tisíce hřebíků.
"Neboj se, princezno. Jsi na bezpečném místě." promluvil na mě mužský, tedy spíše chlapecký hlas, a postava vstoupila do  světlé části místnosti.
To je on! Petr Pan!
Lekla jsem se. "Co jsi to udělal?" zeptala jsem se. "A proč?"
"Víš, maličká, Země Nezemě je to jediné, pro co žiju. Obětoval jsem jí hodně - včetně svého syna. Dvakrát." zasmál se.
"A má úloha? Proč jsem tady já?"
Ušklíbl se - klasika - a pak pronesl. "Ty dnes vložíš svou víru ve mě. Protože jinak už nikdy své přátele nezachráníš." S touhle větou mě opustil. Co to znamená? Kde jsou kluci?
Zvedla jsem se z postele hlava nehlava a vylezla ven. Tenhle příběh jsem už slyšela tolikrát, jako bych ho sama zažila. Jako bych věděla, kam jít. Nakonec jsem přece jen našla Pánův tábor. Kolem ohně poskakovali kluci. Pozorně jsem je pozorovala že skrýše v keřích. Zaposlouchala jsem se do hlasů a v tom okamžiku jsem zaslechla ten Nealův. Usmála jsem se a vyskočila na nohy.
"Hej, Petře Pane! Mám pro tebe nabídku." Překvapeně se na mě otočil.
"Jak ses sem dostala?" zeptal se a já si ukázala na nohy a zasmála se. "Co mi nabízíš, princezno?"
"Budu hádat. Budu hádat, kteří z těch kluků jsou Neal s Phillipem. Pokud to uhádnu, pustíš nás. Pokud ne, napiju se z vodopádu a navždycky zůstanu na ostrově. Bereš?" usmála jsem se sladce. On se na mě stále díval velmi překvapeně.
"Jak jsi přišla na tuhle dohodu?"
"Vzpomněla jsem si na jeden příběh o krysaři," řekla jsem neurčitě.
"Jsi velmi zvláštní dívka, Alex," řekl. Alex? Žádná princezna nebo maličká?
"Tak co bude?" zeptala jsem se trochu netrpělivě.
Nakonec souhlasil a nechal mě, abych naplnila svou část dohody. Zaposlouchala jsem se do hlasů a během pár vteřin jsem věděla, který je Neal. Chytila jsem ho za ruku a podívala se, kde je Phillip. To bylo jednodušší. On má totiž metr osmdesát a převyšoval tam všechny kluky. Druhou rukou jsem se nahrála a chytla ho. Oběma naráz jsem jim stáhla masku a znatelně se mi ulevilo, když jsem zjistila, že jsem se trefila. "Teď tvoje část dohody."
Znovu mě překvapil, když řekl, že nás přenese. "Ještě jedna otázka, maličká. Jak jsi věděla, že tvou dohodu přijmu?" zeptal se.
"Jednoduše," odpověděla jsem, "já sama jsem první oficiální dohoda, kterou tvůj syn zrušil."

Přenesl nás a já jsem si hned uvědomila, že to nemělo být tak jednoduché. Zjevili jsme se na cestičce ze žlutých cihel...