Je ráno.. Teda asi.. Jsem promrzlá i když je začátek srpna..Zkouším se zorientovat kde jsem.. Neznám to tu... Asi padala rosa... Jsem celá promáčená. Nechci se vrátit domů.. Byli moje hlavní myšlenky.. Max mě hledat nebude.. Jsem blázen.. Ne! nejsem blázen.. To ne... Hned jsem šáhla po kabelce a začala se řezat.. Bylo mi jedno že nemám nic čím bych si to utřela.. Sundala jsem si teď už od krve mikinu.. Hned mi vylezli i ostatní staré ranky které jsem si dělala... Šla jsem ulicí kde občas prošlo pár lidí..Nevadilo mi že jsem od krve..   hlava mě tentokrát  nebolela... Pár škrábanců jsem si žiletkou udělala i na obličeji.. Ukápla mi červená slza. Lidé si na mě ukazovali já jsem jim za zády ukázala prostředníček a šla dál.. Vlastně.. Kam jsem šla? Kam jdu?... zastavila jsem se uprostřed ulice, lidé do mě občas vrazili a ani se neomluvili.. Kam chci jít.. ? Utíkám?.. Před čím?.. Před životem?.. Před sebou?.. Otočila jsem se... Koukala jsem na cestu kterou jsem za tu nějakou dobu ušla.. Vrátit se?... Proč mě to napadá.. Chci se vrátit?.. 

Max. : Už je to asi jeden a půl dne a pořád se nevrátila.. Byl jsem k ní  hodně hnusnej, ale.. ona .. zasloužila si to ne?... Ne.., jsem vůl.. Neměl jsem jí nechat odejít.. Co když... Co když se zabila?! Ne.. To snad ne.. Snad! Sakra.. Mám o ní strach.. Musím jí jít najít.. ,,Mamka" Je v práci, takže je to v pohodě.. Scházím schody dolů a přemýšlím kde by mohla být.. Někam utíkala... Nádraží! No jasně! Sakra! Co když.. ne.. Vyběhl jsem z domu! Rychle! Musím se dostat hodně rychle na nádraží! Tak moc se o svoji Juliet bojim! Takové mety jsem běžel už ani nepamatuji.. Jsem na nádraží! Sakra! Hledám ji všude! Ne... Ona .. neni tu.. Sedim na zemi a myslím na minulost.. Na delší.. pamatuji jsi jak vedle mě ležela.. jemně vzdychala do ouška.. Sakra! Nesmím o ní přijít! 

Juliet: Chodila jsem kolem nádraží, jako blázen.. To já ale nejsem.. Krev na mě zůstala ale docela už zaschla, ještě že tak.. Hlava mě třeštila jako nikdy.. Chtěla jsem zajít za roh, ale někoho jsem uviděla jak sedí na zemi.. Bože.. Opřela jsem se o zeď.. Na druhé straně zdi byl Max.. Co tu dělá! Proč tu je! Tolik otázek mi prošlo hlavou za tak malou chvíli. ,,Co to je..?" Uslyšela jsem jak Max řekl a zvedl se.. Cítila jsem to v morku kostí.. ,,Do háje!" Bouchl do zdi až jsem spadla.. Moc hlasitě! Asi jsem moc upoutala pozornost.. Protože se podíval za tu zeď..

Max: Uslyšel jsem ráno za zdí! Překvapilo mě to a chtěl jsem se tam jít podívat. Za zdí byla Juliet!!! Celá od krve, ale já jí zase vidím.. Snažila se zvednout... Přišel jsem k ní a podal jí ruku.. Podívala se na ní, ale já ji vzal za boky a zvedl do vzduchu.. ,,Tady jsi Juliet!" Byl jsem tak štastný, že jsem ji zase mohl vidět! Obmotala kolem mě nohy a já jí začal líbat... Chybělo mi to a bylo mi jedno, že je od krve! Nemilovat jí je jako vědět že každou chvilku umřu.. ,,Bože.. Zase ten.. zvuk.." ,,Jaký?.." ,,Ten vzdychot..." Usmála se na mě a zopakovala to.. Myslel jsem že ji na místě znásilním... ,,Musíme domů.." Řekla pak potiše.. Pustil jsem ji tedy a vzal za ruku.. Teď už mi nikam neutečeš.