Šli jsme ruku v ruce tmou. Jen lampy nám svítily na cestu. ,,Jul?" Oslovil mě po asi půlhodině cesty. ,,Ano..?" Šla jsem dál jako by nic. ,,Jsi si jistá.. Že to chceš?" ,,A ty?.." ,,Ano." Málem se mi zase nahrnuly slzy do očí. ,,Dobře.." Řekla jsem, ale velmi ztěžka. Byli jsme už skoro na místě.. A pak to na mě přišlo.. Složila jsem se.. Brečela jsem.. ,,Juliet! Sakra! Juliet! Řekni něco..Neplač.. To bude.. už v pořádku.." ,,Ne.. Nebude!!!! Umřeme!! Nebude to v pořádku!" ,,Klid.. Notak.. Dýchej.. " ,,Proč mi říkají mlč! Když chci mluvit.. Proč mi říkají nebreč... Když chci plakat.. Proč mi budou všichni říkat dýchej! Když budu umírat.." ,,Eh.. " Max mě vzal do náruče a nesl dál tou tmou až na místo, kam jsme chtěli dojít. Koukala jsem se na to místo, kde jsem Maxe uviděla.. Skoro umírat. Postavila jsem se na nohy. ,,Romeo?.." ,,Julie?.. " ,,Budu tě milovat dokud nespadne poslední hvězda.. A až spadne ta naše.. Miluju tě Maxi." Obejmula jsem ho. ,,Juliet..!! Nechci tě ztratit.." ,,Oboum.. nám tam bude nejlépe." Drželi jsme se za ruce, jako by to měla být naše poslední.. Šance to udělat. Jemně jsem ho políbila na rty. ,,Maxi.." Usmál se na mě tím nejkrásnějším úsměvem. Bude mi chybět tvůj úsměv.. Tvoje rty.. Ta vůně..  Po tváři mi pořád stékaly slané slzy. 

Max: Už to je potřetí co mám umřít. Poprvé když jsem se měl utopit s rodiči v autě.. Pak sám.. Ležel jsem na kolejích, jako teď.. se svou pravou láskou.. S Juliet. Oba jsme blázni. Psychopati. Víme to a umíráme štastni... Zhluboka dýcháme a držíme se za ruce... ,,A co matka?.." Řekla Jul. ,,Ví to o nás. Nechá nás být, je to náš život.." ,,Řekla bych spíš.. Naše smrt.. Bude se mi po ní stýskat.."  Jul se podívala na nebe, které bylo díky tmě osvícené hvězdami. ,,Sbohem.. Krásné hvězdy." ,,Víš.. Mám takový pocit.. Další vlak jede až ráno..." Usnuli jsme  spolu. Jul v mém náručí.. Na kolejích.."

Juliet: Je ráno. Poznala jsem to díky pískajícímu vlaku. Max se koukal na ten vlak, který nám měl ukončit naše trápení. ,,Juliet!?" ,,Jo?.." Stála jsem za ním a čekala také. ,,Miluju tě a to se nikdy.. NIKDY nezmění." ,,Táta říkal ať se ode mě držíš dál. Pamatuješ?..Drž se tedy co nejblíže mě." Zvedl si mě a čekali jsme spolu na to krásnou smrt... Koukala jsem se do těch krásných očí.. Takovou smrt jsem si představovala... Splnilo se mi to.. Tak tedy sbohem živote.. Pevně jsem Maxe objala a usmála se. ,,I will never forget  you." 

,,Žádná radost...
Stálý stres...
O smrti přemýšlí...
Zrovna dnes...
Tichá a bledá...
Pod vlak si lehá..
Se slzou v oku.. 
Studená..
O pár dní později.. 
Na vždy pohřbená..."

-------------------------------------------------------------------------------------------

Toto je konec příběhu:33 Doufám že se příběh líbil:) A za konec mě snad neukřižujete :P :33 Mě se hrozně líbilo příběh psát, doufám že si přečtete i nový příběh který budu co nejdříve tvořit:)) 

Moc děkuji za všechny zhlédnutí, vote a komentáře:))