Bělovlasý kluk kráčel tichou večerní ulicí, když najednou si všiml známou dívku. Seděla na houpačce na starém dětské hřišti a pomalu se pohupovala dopředu a dozadu. Její oči byli upřené na oblohu nad ní. Co ale klukovy přišlo zvláštní bylo, že byla sama. Nikde na okolí neviděl inspektora Bazuroua. Když si plně uvědomil tenhle fakt, ušklíbnul se sám pro sebe a přihupkal k dívce. Chtěl ji trošku polekat, ale když se chystal ji z ničeho nic zezadu polechtat zaseknul se uprostřed svého pohybu. Broukala si nějakou písničku. Jo, měl děsně velké štěstí, že když byla zažraná do svých vlastních problémů, nedávala vůbec pozor na svoje okolí. V opačném případě by si ho okamžitě všimla ještě dřív, než vůbec on sám věděl, že je na té houpačce. Mírně naklonil svou hlavu na bok a zvědavě se zaposlouchal do té melodie jenž unikala zpomezi jejích rtů. Pravda. Byla extrémně stydlivá a dobrovolně by nikdy nikomu nezazpívala. Ale od inspektora Bazuroua věděl, že miluje zpěv víc než cokoliv jiného na tomhle světe. Podle jeho slov, to byla jediná věc, která ji dělala šťastnou. No, když nepočítáme Bazurouovu rodinu. Juuzou od ní pomalu odcouval a dále poslouchal jejímu zpěvu. Znělo to opravdu roztomile. Nebyl jedním z těch lidí co by to řekli nahlas ale tahle holka si to zasloužila. Najednou přestala broukat a hluboce si povzdechla. A tehdy si konečně uvědomila, že není sama. Než se stihla otočit aby si všimla Juuza, vyšetřovatel začal tleskat a přiskočil k ní.

- Woohoo, ghoul-chan, to byla opravdu pěkná melodie, co jsi vypustila~

- .... – a bylo to tady. Její typická reakce. Její oči se okamžitě zavrtali do země. Její rty se pevně sevřeli a celé její tělo se mírně třáslo strachy. Suzuya si vzpomněl co inspektor Bazurou řekl, když spolu o ní mluvili i s inspektorem Shinoharou tak zhruba před měsícem.

~Flashback~

- Takže, mohl by jste mi vysvětlit proč pracujete s ghoulem, speciální inspektore A bývalý speciální vyšetřovateli ghoulú, Bazurou Gamene? – zamračil se Shinohara.

- Ale no tak, Shinoharo-san. Už jsem řekl, že je neškodná. – uklidňoval ho Bazurou.

- Ale na jak dlouho? Může zabít kohokoliv kdo se k ní přiblíží, kdykoliv.

- Správně~ Měli bychom se jí prostě hned zbavit, hehe~ - zachechtal se Juuzou nedočkavě.

- Nikdo sej í ani nedotkne se špatnými úmysly. To vám oběma zaručuju... – zasyčel Bazurou, co u obou přísezích mužů vyvolalo husinu

- Ale stejně... Proč tak moc chráníš nějakého ghoula? – povzdychnul si Shinohara.

- Uh, neřekl jsem vám to? Přísahal bych, že jsem vám to říkal..

- Ne, zaručeně si mi nic neřekl. Tak ven s tím.

- Tak tedy dobrá. Víte, všechno to začalo před třinácti lety... –řekl jim jak při odpadkových koších našel třesoucí se a vyděšené dítě.

Jak ho s sebou vzal domů. Jak byl v šoku když zjistil, že v sobě má ghoulí krev. A také to, jak dítě uteklo hned jak si uvědomilo, že zjistil pravdu o jejím původu. Ak ji šel hledat a našel ji v lese. Brečela před zbytky shořené budovy volajíc své rodiče. Ale kolem nebylo nic, jen do tla shořelí dům a dvě mrtvá těla muže a ženy v jejich troskách. Šlo o těla obyčejné lidské ženy a jednookého ghoula. Ten se zjevně pokoušel chránit svou rodinu ale byl zavražděn spolu s jeho ženou. Stopy na telách ukázali, že pred tým než boli zabitý, boli obaja mučení. Inspektor nemohl zabít to ubohé dítě, ale nemohl ho ani nechat jít samotné do toho krutého světa. Probral to se svou ženou a shodli se na tom, že dítě si adoptují. Byli víc než jen trochu překvapení, když zjistili, že ta dívka může jíst normální lidské jídlo. To byl nejspíš vedlejší efekt spojení genů člověka a polovičního ghoula. Dítě mělo schopnosti ghoula, ale tak mohlo jíst normální lidské jídlo bez jakýchkoliv problémů. Nepotřebovala k přežití lidské maso jako ostatní ghoulové. Tedy, alespoň ho nepotřebovala pokud nechtěla v boji použít své kagune. Když se chtěla bránit nebo bojovat, musela si jednou nebo dvakrát kousnout z lidského masa. A to se jí protivilo.Chuť lidského masa pro ni byla stejně odporná jako chuť lidského jídla pro jiné ghouly. Jediná věc kterou na svých ghoulích schopnostech měla ráda, byl její čich, protože jak později Bazurouovy řekla, někteří lidé měli moc hezkou vůni. Trvalo mu celou věčnost přesvědčit ji aby s ním mluvila a prozradila mu něco o své rodině. Stejně ale nikdy nezjistil co přesně se s jejími rodiči stalo. Dvě věci ale mohl říct s jistotou. Za prvé, její rodina byla zavražděna vyšetřovateli ghoulů kteří jejich dům našli díky ghoulům potulujících se v jeho okolí. A za druhé, dítě chtělo pachatele najít a pomstít se. Po několika letech si ale uvědomil, že i když je najdou, nebude schopná zabít je. Byl pro ni problém zabíjet kvůli masu zvířata, dokonce i ryby. Nenáviděla pohled na krev.Na zabíjení lidí byla až příliš měkká.

- Po pár letech.. Eh přesněji když jí bylo 12, ji začala bavit hudba. Prozpěvovala si vždycky když byla osamotě. Dokonce tehdy přestala dávat pozor na své okolí. Víceméně si svůj strach z lidí kompenzovala zpěvem. – zakončil svůj příběh Bazurou.

- Strach z lidí? – zopakoval překvapeně Shinohara.

- Kontrolní otázka, vy dva.... – Suzuya se Shinoharou překvapeně zamrkali.

- Kdo vyhladil celou její rodinu? Co to bylo za živočíšní druh? Lidé, vyšetřovatelé. Desí ji. Nemáte ani nejmenší představu o tom ,jaké těžké to pro ni musí být, být tady v CCG se mnou – Shinohara si chápavě povzdechl.

- Chápu.. Takže je vlastně obětí.... – Shinohara si ustaraně podrbal čelo.

- Shinoharo, něco ti řeknu. Jestli by Koyami nebyla víc člověk jak ghoul, už bych ji dávno zabil. Ale v jejích očích vidím lidskost. Pravda, liší se od lidí i ghoulú svými zvláštně zbrvenímy vlasy a očima. Já osobně ji ale uznávám jako lidskou bytost.

- Proč? Vždyť je to pořád jenom ghol, ne?~ -zeptal se Juuzou.

- Co myslíš, Suzuya-kun?

- Huh?

- Je možné aby byl ghoul tak velmi citlivý, stydlivý a co je nejdúležitejší: Aby za celý svúj život nikoho nezabil a přežil?

~Flashback~

Juuzou se usmál a přiklonil se k menší dívce.

- Hej, hej ghoul-chan~? Co to bylo za písničku? Chci si to ještĚ poslechnout~

Trochu od ní odstoupila její třas zesilněl. Její hedvábné blond vlasy jí padali do očí a ruce měla spjaté na hrudi. Juuzou se neplánoval vzdát. Zase se k ní přiblížil a ona zase couvla.

- Taaaaakže~... Zajímalo by mně... Ghoul-chan bojíš sa mně?~

Koyami byla pořád potichu, ale najednou zaslechla nějaký hluk. Suzuya to slyšel také a oba se za zdrojem toho zvuku otočili. Dívka si uvědomila dříve než kluk co ten zvuk púsobí a využila toho, že na ní Suzuya nekouká a utekla. Když Juuzou zjistil, že šlo jen o nějakého ožralu, koukl zase jejím směrem. Ušklíbnul se a rozběhl se za ní.

- Neutíkej přede mnou, ghoul-chan~!! Chci poslouchat tvúj zpěv~!! – volal za ní.

Mezitím Koyami proběhla mnoha uličkami než se dostala ke svému cíli – opuštené bytovce. Vyběhla po schodech na střechu přičem jednou upadla. I přes to, že si na střepech které byli všude kolem na zemi ošklivě řízla ruku a nohu, postavila se a utíkala dál. Když se konečně dostala na střechu, zastavila aby se vydýchala. Byla unavevná jako by právě zaběhla maraton. Byli tu jenom jedny dveře ale nikho neslyšela. Když si skontrolovala rány na ruce a noze, zatvářila se jako kupka neštěstí. Najednou ji překvapila vúně něčeho lákavého. Vonělo to jako bezpečí, jako něco velice sladkého. Jak tak větřila ve vzduchu, zapomněla dávat pozor na své okolí. Pane Bože, jak jen nenáviděla tenhle svúj zlozvyk! Z ničeho nic zaslechla jak se dveře za ní zavírají. Otočila se a její zorničky se od šoku zúžili. Nemohla tomu uvěřit. Jak ji tady našel? Byla děsně rychlá, na své nohy byla pyšná. Své pronásledovatele vždycky střásla. Suzuya se usmál. Nebo ušklíbl. Nerozeznala to. A to jí nahánělo husinu.