Heeeeeeeeeeeeeeeeej! Už je to dlouho! No, měla jsem nějaké věci o které jsem se musela postarat, ale teď jsem zpátky v sedle~~

-------------------------------------------------------------------------------------------------------

Otočila se a její zorničky se od šoku zúžili. Nemohla tomu uvěřit. Jak ji tady našel? Byla děsně rychlá, na své nohy byla pyšná. Své pronásledovatele vždycky střásla. Suzuya se usmál. Nebo ušklíbl. Nerozeznala to. A to jí nahánělo husinu.

- Ghoul-chan je teda pěkne rychlá~! – prohlásil uznalivě kluk.

- ... – couvla.

Suzuya se přestal usmívat a povzdechl si..

- Heej, myslím to vážně ghoul-chan, chci si poslechnout tvůj zpěv.

Konečně se mu dostalo nějaké reakce. Prudce zakroutila hlavou. Zjevně insepktor Bazurou nelhal když mluvil o tom jak moc je stydlivá.

- Ale no taaak~ Ghoul-chan! Zpívej, zpívej~! – skandoval Juuzou popřitom jak k drobné dívce pomalu přistupoval blíž a blíž.

Udělala ještě jeden krok do zadu. Najednou si ale uvědomila, že pod její nohou nic není. Couvala tak dlouho až se dostala k okraji střechy. Doteď si toho nevšimla. Až moc se bála toho co s ní vyšetřovatel udělá až se k ní dostane.Samozřejmě, že stratila balanc a ucítila jak se její tělo převažuje dozadu. Pád ze střechy. Pevně zavŕela oči a psychicky se připravila na tvrdý náraz na zem. Ale nic necítila. Tedy až na... Koyami otevřela oči a zjistila, že Juuzou ji drží pomocí jedné své ruky za zápěstí. Díki tomu ještě nespadla. Pořád ale byla vyděšená. Možná ji chtěl dát nějakou naději a pak ji plánoval pustit? Její telo bylo nakloněno dozadu a její nohy byli na hraně střechy. Jestli by ji pustil. Určitě by spadla. Doslova měl její život ve svých rukou.

- Měla by sis dávat pozor, ghoul-chan~ - ušklíbl se.

Dívka suše polkla pokoušejíc se dostat zpátky na střechu. Juuzův úškleb se zvětšil a kluk jí prudce vytáhnul zpátky. Možná až příliš prudce. Dostal ji zpátky na střechu, to ano, no díki přehnanému množství síli, kterou do zatáhnutí vložil, oba ztratili rovnováhu a díki tomu oba skončili na zemy. Když se nadzvedla, pořád ji držel za zápěstí.

- Huh? Ghoul-chan ale vůbec není těžká.. Hmm..~ - pomyslel si nahlas mladík, zatím co Koyami nevědela, zda se má stydět nebo být vyděšená.

Rozhodla se pro první možnost. Ležela přímo na něm, její tvář jen centimetry od té jeho. Bleskově vstala a on byl taky tak hned na nohou. Zjevně ale neměl v plánu její ruku pustit. Počkat... Ruku?? Uvědomila si, že její dlaň je teplá a tak její oči zabloudili dolů na její ruku. Zrudla jako rejče. Kdy ku**a pustil její zápěstí a chytnul jí za dlaň?!!! Juuzou se na její reakci opravdu hodně bavil. Jo, byla neskutečně stydlivá a zjevně se nikdy nedostala do blízkého kontaktu s mužem. No, to samé ostatně platilo I pro něj. Alespoň to, co se toho blízkého kontaktu týče.

- P-pusťte mně.... – zatahala za svou ruku ale bez výsledku.

- Whoa! Ty na mně mluvíš! Dobře, dobře~ - usmál se, plně ignorujíc její prosby.

- P-prosím, pusťte mně... - její hlas stejně jako celé její tělo se chvěl strachem.

- Ani náhodoooou~ - prohlásil zpěvavě.

- ... – koukla se do země. Co se s ní jenom stane?

- Konečně jsem tě chytnul, nepustím tě tak snadno, ghoul-chan. No, tedy pokud...~

Dívka se na něj okamžitě koukla s jiskřičkami naděje v jejích velkých očích. Pokud co? Mohl s ní mít nějaké nekalé úmysli? Ale což—Šlo o její jedinou cestu ven z téhle situace.

- Pokud mi nazazpíváš. Nebo se mnou nebudeš mluvit.~ Nebo, nebo~~!! Možná tě pustím když půjdeš se mnou a Shinoharou-san na oběd~

- Eh..? – to myslel vážně?

- Tak co?~

Pobroukával si nějakou melodii a usmíval se jako sluníčko. Pocítila jak jeho stisk trošku zesilněl. Nebolelo jí to, jen jí to bylo nepříjemné.

- Já.. Já... - takhle rychle ještě nikdy nepřemýšlela.

- Anooo~??

Co teď, co teď? Radši by umřela než mluvit s cizím mužem který jí děsil jenom svojí přítomností. Zpívat pro něj bylo taky nemyslitelné. A jít s ním a jeho kolegou do restaurace?

To by už radši rovnou skočila pod vlak.

- Hádám.. Že teda zazpívám... – a bylo.

Jo, děsilo jí to a bylo jí to úplně proti srsti ale šlo jen o jednu písničku. Jinak by s ním musela mluvit kdykoliv by ho to napadlo. A tá možnost s tou restaurací jí taky zněla jako pomalá a bolestivá smrt v nějaké silné kyselině.

- Ooooh~ Úžasné!~ - usmál sa šťastně.

- T-takže... Co bych vám měla— Suzuya ji přerušil.

- Tu z předtím! Tu co sis broukala! Chci vědet o čem je~ - přikročil blíže k ní.

- A-a pak mně pustíte? – otázala se.

- Jo~ - přikývnul.

Zavřela oči jakoby si do hlavy nahrávala nějaké údaje. Hledala text, který k té melodii kdysi napsala. Když ho konečně našla, otevřela pusu a zhluboka se nadechla. Se stále zavřenýma očima začala zpívat:

- ♪♫♪♫ Kdykoliv jsme se potkali,

pořád jsme se jen hádali.

To ale k těm hezčím vzpomínkám řadím...

Naučil si mne, že se bát nemám – pravda už se nebojím,

nehledě na množství svých pádů, štěstí chytnu a dál vpřed půjdu:

Teď už vím...
I když pořád budu sama, půjdu hrdě a bez studu dál

Věřím, že tímhletím tempem, sen nás dvou překážky překoná.

Setkání nás dvou byl osud, chci s tebou být ne s jiným,

Když však ráno procitnu, nebudeš tady už, to já vím.♫♪♫♪

Koyami otevřela oči a koukla se na inspektora před sebou, přičemž překvapeně zamrkala. Měl zavřené oči a usmíval se. Když je otevřel, kouknul se přímo na čtvrtinového ghoula před sebou.

- U-um.... – začala.

- Copak, ghoul-chan?

- M-mohl by jste mne teď už... - cukla svou rukou a pokusila se couvnout.

- Hej, neměla by být píseň trošku delší?~To by mne tedy zajííímalo~ -ušklíbnul se.00

- J-ještě to není hotové..- zamumlala stydlivě.

- Wow, tak to jsem první co ji slyšel?? – teď ho to doopravdy začlo zajímat.

Přikývla a odvrátila svůj pohled. V duchu se modlila aby se nezeptal—

- Jak tě to vůbec napadlo?~~ - v hlavě zaklela snad na všecky možné způsoby.

- S-slíbil jste, že když zazpívám, pustíte mně... - upozornila jej.

- Rozmyslel jsem si to. Tehe~ - usmál se a přiklonil se k ní.

Dvakrát zamrkala a pak už jenom videl rostoucí paniku v jejích očích. Pak svá kukadla zavřela a zhluboka si povzdechla. Vyhrál.

- Chtěla jsem zložit písničku pro Bazuroua-san.. – zrudla.

- Ahaaaa~ Takže je to pro něj? – přikývla.

- Vždy je na mně milý, tak jsme pro něj také chtěla něco udělat...

- A proč to teda zní jako písnička pro přítele? Hmm~~? – další nadávaní v její hlavě zatím co se nepřestajně červenala.

- T-to je...! O-osobní důvody... - koukla na bok.

- Hádám, že je teda opravdu bezpečný ho označit jak pedofila, co...? – šokovaně se na něj koukla a když di uvědomila co měl na mysli, vybouchla:

- CHIGAU NANO YO!!!!!! (Tak to není!!!!) – když si uvědomila, že na něj zakřičela, volnou rukou si zakryla pusu a stydlivě koukla do země.

- .... Pfft... Ahahahaa~~~~!! – začal se nekontrolovatelně smát.

- Eh...?

- Je zábavné vidět někoho jako jsi ty, takhle vybouchnout vzteky. Haha~~~ - vysvětlil jí zatím co si z oka pobaveně utíral slzu.

Uraženě nafoukla tváře a otočila se mu zády se založenýma rukama. Urazil ji. Najednou kolem sebe ucítila jeho paže. Jenom před chvilkou ji pustil, ale ona si to neuvědomila. Ani se jí nezdálo divné, že se mu dokázala otočit zády když ji naštval. Teď ji objímal sezadu a ona celá rudá ucítila jeho dych na svém uchu.

- No, tak jak to teda je~? – zašeptal do jejího ucha díki čemu jí po zádech sjel mráz.

- P-pusťte mně! – zacukala sebou.

- Už zas s tímhle? Začínáš být otravná... - zamumlal a stále držíc menší dívku se hodil do sedu

- Kyah! – vypískla překvapeně když pocítila jak s nima praštil o zem.

Když byli oba na zemy, začla zkoumat svou situaci. A zas nabrala odstín zralého rejčete. Teď seděla na jeho klíně, její záda opřená o jeho hruď a on ji stále pevně objímal kolem krku. Odstín jejích tváří už pomalu překonal barvu jeho očí a začala se pokoušet o útěk. Už to ani nezkrývala.. Její pohyby mu zjevně nebyli nejpříjemnější, jelikož ji pustil, ale když se pokusila zvednout bleskurychle jí ovinul své rucek kolem pasu a objal ji jako nějakké plyšového medvídka. Znuděně si povzdechl a položil svou bradu na její pravé rameno.