*Dynamite*

Jako kazdy pribeh i tento musi mit nejaky zacatek.
Me jmeno je Mackenzie, ale kamaradi mi rikaji Mack. Na svuj vek jsem v podstate dost vyspela, je mi pouhych trinact let.. Ja a ma uzasna rodina bydlime v jednom malinkym mestecku jmenem Frenstat, prestehovali jsme se sem pred par lety jelikoz maminka tu dostala praci jako servirka v jednom klubu. Skola se mi z meho rodneho mesta Prahy nechtela menit, mela jsem hodne pratel a byla jsem docela oblibena. Kdyz jsme se prestehovali, ucila jsem se rok doma abych se mohla pripravit na ucivo zdejsi zakladky. Pak prisel cas navratu do skoly. Jako kazde dite ktere se prestehuje jsem se moc bala prvniho dne, ale opak byl pravdou..

Ten den jsem si na sebe vzala sve oblibene obleceni a to: Modrou kostkovanou kosilku s potrhanymi kratasy a pomalovanymi teniskami. Dosla jsem ke skole.. Zastavila jsem se, ale jen na par sekund a poradne se nadechla.. Pak jsem sla dovnitr. Chvili jsem hledela svou satnu,ktera byla az na konci chotby. Dvere byly otevrene do koran a uvnitr stalo par opozdilcu jako ja a satnari. Vyzula jsem si sve tenisky a misto nich jsem si obula osoustane papuce, ktere byly vsude mozne podepsany mymi kamarady. Chvili na to za mnou prisel jeden kluk. Na sobe mel cerne kalhoty a cerne tricko s takovym tim obrazkem saka a motylka. Pomalu jsem zvedla hlavu a podivala jsem se mu do oci. Byly krasne zeleno-modre a byla v nich malinka jiskra. V tu chvili se me srdce rozbusilo jako nikdy. Mel malinkou pusu ze ktere cisil prekrasny usmev. Jeho vlasy byly cerne jako noc, ale ne tak temne.. ,,Ahoj, Ty jsi ta nova,ze?" Zeptal se me.. ,, Ano.. To budu ja." a mirne jsem se pousmala. ,,Fajn, vis kam mas jit? Jestli ne rad Te doprovodim.." ,,Popravde? Nemam vubec poneti kam mam jit.." ,,Pojd semnou, rad Ti to ukazu spoluzacko." V tu chvili jsem si pomyslela.. co? spoluzacko? uzasne! Nasledovala jsem ho az do tridy, a porad jsem myslela jen na jeho oci.. Jeho usmev... A pak? Zazvonilo... Me myslenky prerusil skolni zvonek...