Volání divočiny aneb boj o dědictví

Každý touží po sourozenci, nebo alespoň po nějakém mazlíčkovi aby zahnal pocit samoty.Já si přál bratra, kterého bych učil dovednostem.Když matka otěhotněla, začal jsem pociťovat štěstí a radost z toho, že už nebudu sám. Jenže místo vysněného bratra se mi narodila sestra. Malá roztomilá holčička s očima modrýma jako samotný oceán a úsměvem připomínající nevinného anděla. Smířil jsem se s tím. Malou Tess jsem učil první krůčky, rozesmíval ji, dělal ji šťastnou. Avšak, čím jsem byl starší, tím mi ubýval čas strávený se sestrou. Každý den jsem trávil plno hodin učením se historie našeho rodu, bojoval jsem , jelikož později jsem měl zaujmout místo alfy. Dal jsem si jediný cíl, být ve všem nejlepší a tím pádem i nejlepší alfa, která převezme vůdcovství smečky.Ale osud mi nepřál, jelikož moje právoplatné místo alfy měla převzít sestra. Po tom, co jsem se tu krutou pravdu dozvěděl, se ve mě něco zlomilo. K sestře jsem začal cítil nenávist společně s odporem, a to i přes to, že to bylo ještě nemluvně. Problémy, které kvůli ní nastaly, jsem hodlal vyřešit jednou pro vždy.O jasném úplňku jsem se vplížil do pokoje, kde se nacházela kolébka. Tess si v ní poklidně oddechovala. Z kapsy jsem vytáhl malé lesklé ostří, kterým jsem hodlal odstranit všechny překážky bránící mi v cestě k moci. Jediný co jsem stihl udělat, než mi otec stáhl ruku, bylo udělat hlubokou ránu táhnoucí se přes její obličej a krk.Za pokus o vraždu a převzetí moci, jsem byl ponížen a vyhoštěn ze smečky. Našel jsem si nové útočiště a každý den přemýšlím jak se pomstín.